Kopřivnice: Ledy se vydařily, ale co bude dál?

Po několika nepříznivých zimách se letos znovu podařilo kopřivnickým pořadatelům uspořádat závod na ledové ploché dráze. A byl to závod nesmírně divácky úspěšný. Jak to ale vypadá s místním plochodrážním oválem, ze kterého město plochodrážníky vyhání, a jak chmurné jsou vyhlídky do budoucna? To popisuje rozhovor Tomáše Wankeho s členem tamějšího klubu Vladimírem Kovářem.

TW: Závody dopadly úspěšně. Bude klub spát na vavřínech?

VK: Mistrovství ČR na ledové ploché dráze dopadlo úspěšně po stránce organizační i sportovní, ale pořádající kopřivnický autoklub teď musí čelit mnohem větší výzvě. Vedení Kopřivnice se totiž chystá bez náhrady vyhnat plochodrážníky ze stadionu, který na počátku 50. let pomáhali budovat a který dosud využívali. Po rekonstrukci zde má vzniknout nová lehkoatletická běžecká dráha a pro motorky zde údajně není místo.

TW: Oslovila vás radnice a jednala s vámi o tom? Nabídla vám nějaké řešení?

VK: Ne, bylo to klasické „O nás bez nás“. O projektu jsme se dozvídali útržkovitě a ne víc, než prošlo tiskem. Shodou okolností jsme začali na podzim rekonstrukci dráhy a mantinelů a na radnici oznámili, že příští rok chceme jet zjara závody. Nejdřív to vzali na vědomí, pak nám vzkázali, že to nebude možné, protože to už bude běžet rekonstrukce. Žádné řešení se nehledalo. Plochá dráha tu byla od roku 1954, motoristé byli jedni z nejaktivnějších při brigádách. Teď tohle. Prostě vám oznámí, že končíte.

TW: Jaká byla vaše reakce?

VK: To jsou věci, které nečekáte. Klub prošel generační výměnou, mladí nemají dost zkušeností, byli v šoku. Staří skeptičtí, zda má něco smysl. Dva z užšího vedení pracujeme v zahraničí, doma býváme sporadicky. Já třeba v Rumunsku v horách nemám internet, někdy ani telefonní signál, když padá kamení, tak ani elektřinu. To se pak těžko něco podniká…

TW: To vypadá na ručník hozený do ringu

VK: Vypadalo to na to a podle nás vedení města s tím i kalkulovalo. Prostě je vyšoupneme ze hry a hotovo. Jenže přes Vánoce byl čas něco promyslet. Přišel vztek a ukrutánská chuť nenechat to jen tak. Nevzdat se. Chystaly se ledy, to nám dávalo sílu, počasí vypadalo nadějně, těšili jsme se, že to po pěti letech vyšlo. A pak přišel závod a to nás fantasticky nakoplo.

TW: Co vám dodalo sílu?

VK: Diváci a jejich reakce. Když jsme se rozhodli připravit petici a sbírat podpisy na podporu, měli jsme smíšené pocity. Kolik lidí si to přečte? Osloví je to? Jak se k tomu postaví? Pak uvidíte tu ohromnou masu, vnímáte jejich odezvu. Jak jsou rádi, že se něco jede, že jsou závody. Na konci každému z nás děkovaly davy lidí, známých i zcela cizích. Zastavují vás a říkají, poslyš, co to tam chystají? To je hrozné, dělejte něco. Bojujte. A pak ty petiční archy. Byl jsem v šoku, když jsem viděl tu záplavu podpisů. Musíme je roztřídit a spočítat, ale jde to do stovek.

TW: Co vlastně chcete?

VK: V první řadě důstojnost. Nejsme malí kluci, které vyženou z plácku: Hybaj pryč, teď tu budeme my. Chceme dialog. Sednout si vedení města – atleti – my. Navrhujeme debatu v místní kabelovce. Oslovujeme zastupitele, chceme jim předložit náš pohled, domníváme se, že informace, které mají, jsou hodně jednostranné. Role ploché dráhy byla ze strany navrhovatelů bagatelizovaná a my chceme říct: Jsme tady, existujeme, vyvíjíme činnost. A budeme bojovat. Když máme umřít, tak ne na kolenou, ale hrdě, ve stoje. Zahnali nás do kouta, jde nám o holé žití. Překvapivě jsem zjistil, že to má i své výhody: nemáte už co ztratit a ta motivace je neuvěřitelná. Jste ochotní rázem jít proti celému světu.

TW: To sice zní vznešeně, ale co konkrétní řešení?

VK: Připravili jsme otevřený dopis, v něm uvádíme řadu argumentů. Doplňující dopis pro zastupitele. Na facebooku i jinde hledáme podporu. Chceme pokračovat ve sbírání podpisů. Co je cílem? Zastavit projekt, zastavit likvidaci naší dráhy. A jednat. Nebráníme se přestěhování. Ale jsme proti zrušení, když chcete stadion pro atlety, dobrá. Tak nám někde u průmyslové zóny postavte ovál, kde můžeme závodit. Ledy opět ukázaly, že plochá dráha není zábava hrstky pošuků, ale masová záležitost. Cítíme podporu veřejnosti. Uvažujeme o tom vyvolat místní referendum. Ať občané jasně odpoví na otázku, zda plochou dráhu zlikvidovat: jsem pro – proti. Ve volebních programech nic takového nebylo, proto my i řada lidí to bere jako podvod na voličích.

TW: Věříte v úspěch?

VK: Když si vzpomenu, jak jsem na přehradě stál s mikrofonem před tou ohromnou masou lidí, jak nám fandili, říkám si, že to není ztraceno. Musíme zmobilizovat veřejnost, zatnout zuby a bojovat. Možná to bude trvat roky. Ale věřím, že zase v Kopřivnici zaburácejí motorky, že tradice nezemře.