Jan Klatovský po Berlíně a před Inzellem

O probíhající sezoně jsme si s Janem Klatovským povídali po čerstvě skončeném závodě seriálu gladiátorského finále Mistrovství světa na ledové ploché dráze. Řeč přišla na několik minut staré finále v Berlíně i na blížící se závod družstev v Inzellu.

O Berlíně
Už je líp. Od Ruska je líp, už se trochu srovnávám. Přišla Evropa, jsou umělý ledy. Už se to dá. Tady byl úplně atyp led, co tady dokážou předvést. V pátek tvrdej, sobota voda, dneska takovej hutnej, těžkej. Jako drželo to, ale dělaly se hrozný díry. Ve třetí jízdě jsem na to dolít, tam byly dvě díry, jedna mě kopla a do druhý jsem přistál. Ale dobrý. Dneska už to aspoň stálo za to, dneska už jsme aspoň bojovali o semifinále. Já jsem se potřeboval trochu srovnat, protože jsem z Ruska přijel rozebranej jak pětikoruna.“

„Byla škoda poslední jízdy, kterou jsem šel ze žlutý. Kdybych měl nalosovanou červenou nebo modrou a měl jsem Bauera nad sebou, tak mě takle nepřikryl, ale z tý žlutý je to dál. On se vyvez s Koltakovem. Tam jsme byli všichni čtyři, ale ten žlutej to má nejdál. Dneska to konečně trochu vypadalo, že tam nejsme za odměnu.“

O předcházejících závodech
V Togliatti to bylo… každej je tam těžkej, bojuje se. Šadrinsk jsem si protrpěl se všimšudy. (pozn.: ukazuje přibližně tři centimetry vysoký malíček) Moc se s tím dělat nedá, zkouším ortézu, ale potřebuju to od čtvrtka rozhejbávat, abych to aspoň trochu udržel, protože ve třech prstech držet řidítka je na hovno.“

„Pak přišla Almata, tam jsou vždycky podmínky úplně hrozný. Na to jsme nedojeli my, ale třeba Ivánek. Kvůli ledu, protože ho neudělali. Tam ty díry zahrnou, zalejou vodou, ona trochu zamrzne, ale ty díry pod tím zůstanou. Je tam hrozný počasí, hlavně je to vejška, motorky tam nefungujou. Je to pro všechny stejný. Nějak jsme to přežili.“

„Člověk se musí vrátit, motorky nám měli přijít do Šadrinska v úterý, přišly nám až ve čtvrtek někdy přes den. To bylo hrozný. Je to 4600 kilometrů od domova a dej to. Ve čtvrtek dopoledne jsme vyráželi a v sobotu večer jsme byli ve čtyřech lidech doma. Z toho se pak dva dny dostáváš, měli jsme střevní problémy. Proležel jsem celou cestu Berlína.“

O Inzellu
Potřebuju se srovnat na Inzell a něco tam předvést. Já jsem si dal sám za sebe úkol být do čtyřky. Kluci se k tomu musí postavit, že musí. Tam nejde, že to buď půjde, nebo ne. To půjde. Je na to. S Němcema se dá závodit. Dobře, Rusové jsou jinde, ale i se Švédama se dá závodit, Rákoskové jsou taky jenom jeden. Němci jsou vyrovnaný, Bauer těžkej, Niedermaier, tady zelenej Weber. Dá se jet i o placku, ale kluci musí pomoct. Když sedne sobota, uvidí se. Nejde říct odevzdaně, že jsme si dojeli pro šestý nebo sedmý místo. To bych klukům neodpustil.“

„Nesmíme být odevzdaní, to myslím i sám za sebe. Taky mi to tam nemusí jít, budu mít blbej den, nesrovnám se a nechám radši jet kluky. Člověk ví, na co má a s kým může závodit. A s těmahle lidma kromě Rusů se závodit dá. I s Zornem, je to taky jenom člověk. Jim to tam jde, mají to tam najetý,  ale taky tam jezdím každý rok. A Inzell je dobrej, tam se člověk musí srovnat s tou halou, to je něco jinýho. V Berlíně vidíš pořád ven, tam když vidíš za dva metry beton a plný ochozy, taky to může s člověkem něco udělat.“

Před Heerenveenem
V mistrovství světa vůbec netuším, jak na tom jsem. Chtěl bych být v Heerenveenu aspoň v semíčku. Aspoň se kouknout do toho semifinále. Tady už jsme měli kousíček a je na to. Teď to bylo trochu laborování, protože jsme zkoušeli zase jiný věci. Motorky fungujou a bohužel je to v tom člověku, co na tom sedí. Mezi hlavou a pravou rukou.“

„Bude to čistokrevná hala jako Inzell, pěkný roviny, dlouhý, není to za roh. Doufejme, že si tam vezmou člověka, co dělal led v Assenu. Začíná to a končí u ledu. Když to někdo přemrazí, tak ty závody nestojí za nic. Mají to koupené na tři roky, tak uvidíme. V Assenu začali bourat a má stát za tři roky nová hala. Ale koukám zatím tak na přiští víkend na Inzell.“

O budoucnosti
„Tendle rok je to takový zlomový, protože člověk neví vůbec, co bude. I ty finance nejsou, nejde to dělat, jako to děláme do teď. Dojedeme sezonu a pak si řekneme, co bylo a co nebylo a co by se dalo. Musíme to vymyslet trochu jinak. Budu muset jet trénovat do Ruska mezi ně, jinak už to nejde.“

foto: Petr Makušev (sportphoto.cz)

Máte k tomu co říct?